Žerotínové

  • Žerotínové (též Zierotinové) byli jedním z významných českých a moravských šlechtických rodů. Původem stará moravská vladycká rodina byla roku 1478 povýšena do panského stavu a v roce 1706 císařem Josefem I. do říšského hraběcího stavu (pro země Koruny české potvrzen 1712). Jejich původ se odvozuje od Bluda z Bludova, který byl makraběcím purkrabím v Přerově. Psal se podle vsi Bludov, kterou založil přibližně 4 km jihozapadně od města Šumperk. Tuto ves a zdejší panství Zierotinové několikrát ztratili, ale vždy ji znovu získali do svého vlastnictví, a zdejší zámek zůstal sídlem rodu až do 20. století. Svého zenitu rod dosáhl na přelomu 16. a 17. století v osobách bratranců Karla st. a Ladislava Velena, vůdčích osobností moravských protestantů. Posledním mužským členem rodu byl Ladislav ze Zierotina (1912–1985).

  • Přídomek „ze Zierotina“ začali členové rodu používat na konci 12. století, kdy získali stejnojmennou vesnici Žerotín na Olomoucku. Sami Zierotinové se psali v podobě „Zierotin“ (čti „žerotín“), přičemž nejde o germanismus, ale naopak o nejstarší podobu jména, používanou před Husovou reformou pravopisu. V průběhu času se rod větvil a jeho členové získali na vážnosti a významu. Mezi moravskou šlechtou začínali hrát významnější úlohu v životě království. Někteří prosluli jako válečníci – Bedřich ve službách tří císařů (Karla V., Ferdinanda, Maxmiliána) nebo Jan, který doprovázel Karla V. na výpravě do severní Afriky. Další pak zastávali významné úřady doma i v cizině (místokomorníci, nejvyšší sudí, zemský hejtman, univerzitní hodnostář), např. Viktorin ze Žerotína byl kráječem arciknížete Maxmiliána, Bernard ze Zierotina byl rektorem pražské univerzity (od roku 1614), Jan ze Zierotina byl správcem bratrské knihtiskárny v Ivančicích, kterou později přestěhoval na svou tvrz Kralice. V době pobělohorské, kdy došlo k rozsáhlé konfiskaci Zierotínských majetků, zůstala na Moravě jen jedna odnož rodu. Jan Ludvík ze Zierotina po smrti své matky, Luisy Vilemíny, roz. svobodné paní z Lilgenau, spojil zierotinský erb spolu s lilgenauským a přijal ke svým titulům i titul svobodného pána z Lilgenau. Roku 1802 museli Zierotinové prodat Lichtenštejnům své panství Velké Losiny. Na Bludov byla přenesena knihovna, sbírka zbraní, obrazárna, archív a část vnitřního zařízení. Po konfiskaci roku 1948 byla větší část zařízení převezena na zámek Velké Losiny. Poslední moravský Zierotin, který směl užívat šlechtické tituly, byl Karel Emanuel, který byl „hrabě a pán ze Zierotina, svobodný pán z Lilgenau, dědičný člen Panské sněmovny a tajný rada“. Jeho potomci pod jménem Mornstein-Zierotin dodnes žijí na zámku v Bludově.

Erb

  • Barvy erbu jsou popisovány různě, avšak zpravidla je v červeném štítě černý korunovaný dvouocasý lev na stříbrném kamenném trojvrší. Klenot vychází z obloučkové koruny lemované hermelínem („koruna Rurikovců“) a je v něm vyrůstající lev jako ve štítě, přikryvadla jsou červeno-černá. Erb spočívá na hermelínovém plášti, splývajícím z helmovní koruny. Při spojení s erbem Lilgenauským byly barvy zierotinského erbu stanoveny jako zlatý lev na modrém poli, vyrůstající ze stříbrného trojvrší, ale tyto barvy se nevžily a později nebyly používány ani oficiálně.

Nejvýznamnější členové rodu

  • Karel starší ze Zierotina (1564–1636)
  • Ladislav Velen ze Zierotina (1579–1638). Oba působili aktivně na straně stavů v době stavovského povstání. Ladislav Velen v mládí procestoval celou Evropu; studoval v Basileji. Žil plným životem renesančního šlechtice-kavalíra, přičemž jej náboženské a politické problémy míjely. V té době vlastnil Moravskou Třebovou a město i zámek se na přelomu 16. a 17. století staly střediskem vzdělanosti. Obklopil se tu lékaři, astronomy, přírodovědci, alchymisty aj. V době povstání se však postavil do čela odboje moravských stavů a byl zvolen zemským hejtmanem. Po prohrané bitvě na Bílé hoře odešel do Uher a patřil k hlavním představitelům české emigrace.
  • Jan Ludvík ze Žerotína
  • Jan Karel ze Zierotina (1719–1776) byl „directeur des spectacles“ pruského krále Friedricha II. a přítel Johanna Sebastiana Bacha.
  • František Josef ze Zierotina (1772–1845) byl významným moravským hospodářským činitelem a předsedou Hospodářské společnosti moravské a slezské.
  • Karel Emanuel ze Zierotina (1850–1934) byl v letech 1900 až 1906 moravským hejtmanem a poté dědičným členem Panské sněmovny.
  • Bernard ze Zierotina (†1665) majitel stavovského panství Falkenberg
  • František Ludvík ze Zierotina (†1731) majitel stavovského panství Falkenberg

Pověsti

  • Také Zierotinové měli svou Bílou paní, která se zjevovala na zámcích ve Velkých Losinách a v Bludově. Na Velkých Losinách se vypráví pověst o Meluzíně, která měla děti s jedním ze Zierotinů, ale poté, co v lázni odhalil její původ, proměnila se v meluzínu a odletěla.
  • Zajímavý je i mytický původ Zierotinů z Rurikovců, který je zmiňován v dobové literatuře i v císařských nobilitačních patentech a na který odkazuje i knížecí koruna a plášť v erbu. Tato historie tvrdí, že Zierotinové jsou potomky sv. Vladimíra I. Kyjevského a Anny Porfyrogennety, když jeden ze synů jménem Oleg utekl před bratrovražednou válkou na Moravu.

Text přebrán z wikipedie, pod licencí Creative Commons 3.0 Unported.